Naše první hasičská sezóna vyvrcholila posledním závodem Ligové dozvuky, který se konal v sobotu, 8. 10. 2011 v Letohradě. Toto skvělé ukončení Ústeckoorlické ligy jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít, a proto jsme se na poslední chvíli zaregistrovali. Našimi soupeři nakonec byli jak týmy účastnící se různých podobných lig v okolí, tak i týmy z Východočeské ligy.

Přišel den D. Polovina naší party se sešla u základny SDH Nepomuk, zatímco ostatní čekali u krčmy. Už jsme málem vyrazili, když v tom nás zastavili naši kolegové z Horní Čermné, kteří se chystali na závody mladých hasičů  v Bystrci. Jejich Avie nenastartovala, a my, protože hasiči si musí pomáhat, jim vytrhli trn z paty a roztáhli je.

Ten den se konaly hned dvoje závody, takže jsme míjeli jedno hasičské auto za druhým. Snad všechna hasičská auta z okresu byla ten den na silnici, nicméně žádné z nich nemělo tak skvělé osazenstvo uvnitř.

Po příjezdu na místo jsme zjistili, že zde jsme první, jelikož nastala chyba v Matrixu - my si spletli čas a o hodinku si přivstali. To nám ale na náladě neubralo, ačkoli počasí ten den hasičům nepřálo. Byla neskutečná zima, sluníčko se nenamáhalo na nás vykouknout, ale my se nevzdali. Někdo chlad zaháněl grogem, jiný kávou, až jsme se nakonec dočkali nástupu, kde nám byly řečeny potřebné informace pro závod.

Závody byly rozděleny na dvě etapy. Nejdříve běžela všechna družstva, a poté postoupilo prvních 16 týmů do vyřazovacích soubojů. Z původně přihlášených 35 skupin, se zúčastnilo 30 týmů mužů a tři ženská družstva, která však běžela mimo soutěž.

V asi 9:45 se první družstvo postavilo na start, a boj o setinky mohl začít. Konkurence byla opravdu obrovská. Naše mašina neměla proti nadupaným strojům ostatních týmů žádnou šanci, a o tom jsme se zanedlouho i přesvědčili. Díky zkrácenému času na přípravu to velmi rychle odsýpalo, a naše startovací číslo 26 přišlo na řadu.

Jako ostřílení matadoři jsme se vrhli na přípravu, která proběhla rychle. Nic nám nestálo v cestě jít na start a ukázat všem, co v nás je, když v tom naše mašina nechtěla nastartovat! Pravděpodobně se bála ostudy před ostatními stroji, a tak se jako správná dáma nechala chvíli prosit, než naskočila a my mohli vyrazit.

Prvně se nám vydařil start hned na poprvé a po zaznění výstřelu jsme se pustili do práce. Vše probíhalo hladce do té doby, než jsme narazili vodu a pustili ji do mašiny. Voda nám ji udusila! Naštěstí náš skvělý strojník Karel rychle zareagoval a mašina začala tlačit vodu v před. V tu chvíli už jsme nepočítali s žádným problémem, když se najednou u rozdělovače rozpojil spoj hadice „B”, což znamenalo další ztrátu drahocenných vteřin. Při ubrání plynu, aby se mohla hadice k rozdělovači znova připojit, mašina znovu chcípla. To se ještě jednou zopakovalo, a pak už se voda blížila k proudnicím. Po nastříkání sklopných terčů se časomíra zastavila na asi 48 vteřinách.

Vzhledem k tomu, že se zde objevovaly časy i pod 18 sekund to nebyla žádná sláva. Ten den jsme si zkrátka vybrali všechnu smůlu, co jsme mohli.

Po sbalení vybavení a převlečení do suchého a teplého oblečení jsme už jenom čekali, kdo bude horší než my.

Nakonec jsme, po důkladné kontrole výsledkových listin, objevili 6 týmů, které to zkazily víc jak my. Jeden tým měl ještě horší čas a ostatní byly diskvalifikovány za nejrůznější chyby a technické problémy.

I přes ne zrovna zdařilý výkon panovala v týmu dobrá nálada. I z 24. místa ze 30 jsme byli nadšení. 

Ještě jsme se zde zdrželi a dívali se na ostatní týmy, které měly to štěstí a postoupily do vyřazovacích soubojů.

Kolem 3. hodiny bylo vyhlášení vítězů a rozdání cen. Dokonce i my něco dostali, a tak jsme se do naší klubovny vrátili v nových kšiltovkách, s výborným koláčem, který jsme hned snědli, ale hlavně, jsme dovezli to nejdůležitější, diplom, který vystavíme na naší nástěnce.

Byl to krásně strávený den a my už se těšíme na sezónu 2012, kde budeme bojovat s lepší technikou, která nám snad pomůže i k lepšímu umístění v závodech.

Milan Š.