Jdi na obsah Jdi na menu
 


Spartan Sprint Eplény 25.4.2014

23. 6. 2014

 Začátkem února tohoto roku jsme se v naší malé nepomucké klubovně začali bavit o extrémních závodech. Po shlédnutí několika videí a pročtení mnoha stránek, nám do oka padla série závodů Reebok Spartan Race.  Nijak jsme nepřemýšleli a rovnou jsme se přihlásili na nejbližší možný závod, který se konal v maďarském ski areálu Eplény.  25. dubna jsme se tedy vydali na cestu směr Maďarsko.

06-dsc_0302.jpg

Cesta přes naší zemi ubíhala v poklidu, problémy nastaly až s příjezdem na Slovensko. Jejich silnice jsou opravdu v příšerném stavu. O to větší bylo překvapení, když jsme přejeli maďarskou hranici a čekali nás krásné roviny a vynikající stav jejich cest. Samotná cesta přes tuto rovinatou zemi tedy ubíhala hladce.

Po příjezdu do areálu na nás čekalo překvapení v podobě malého česko-slovenského tábora. Vybalili jsme si tedy věci a šli se seznámit s dalšími spolubojovníky. Večer nám probíhal v příjemné atmosféře, kdy jsme dostávali rady od „veteránů“ a pomáhali jsme se samotnou přípravou startu. Při tom jsme poprvé spatřili co nás to vlastně čeká. Bylo celkem šokující stát pod sjezdovkou, dívat se vzhůru a vědět, že zítra ráno nás tento výstup čeká naostro.

21-dsc_0336.jpg

Ráno po probuzení jsme zjistili, jak moc se přes noc zvětšil počet lidí, kteří přijeli soutěžit. Bylo až překvapující kolik českých značek člověk mohl vidět cestou k registracím. Šli jsme se tedy zaregistrovat a pak nastalo dlouhé čekání na samotný závod. Start naší vlny měl začít až v jedenáct hodin, a tak jsme se šli podívat na starty prvních vln. Start první vlny proběhl velmi rychle, hlasatel odpočítal 4, 3, 2, 1 a už vybíhali do kopce. Podívali jsme se jak vylezli první kopec a začali jsme sami rozhýbávat končetiny a posilovat sebevědomí.

31-dsc_0348.jpg

V 10:40 jsme byli připraveni u startovní čáry, kde jsme dostali parádní rozcvičku. V tu dobu jsem si uvědomil kolik lidí vlastně běží s námi. Stál jsme uprostřed davu a začala ze mě opadávat nervozita. Rozcvička skončila a dav se nahrnul do startovní brány. Pět minut před startem začalo řádné nabuzení v duchu filmu 300: Bitva u Thermopyl. Z reproduktorů člověk pořád slyší: Spartans, what is your profession! A následné skandování: Aroo! Aroo! Aroo! V tuto chvíli opadne veškerá nervozita. Ve chvíli, kdy je vhozená dýmovnice na start vybíháme směrem vzhůru. Prvních asi třicet metrů jsem neviděl téměř nic kvůli dýmu, a tak jsem se držel člověka před sebou. U prvního většího stoupání jsme téměř všichni lezli po čtyřech. Po několika minutách jsem se konečně dostal k lesu a odbočce. Sto metrů po rovině během a první překážka – přeskočit/přelézt balík se slámou. Bez problému a můžeme vyrazit dál. Následuje klesání prudce dolů a zase prudce nahoru. Krátká rovinka a máme tu klasickou dvoumetrovou bariéru. Počkal jsem tedy na naší skupinku, rychle přes a jde se dál. Za chvíli nás čekali další menší bariéry, podlézání, okno a stěna, kterou musí člověk přelézt bokem. Další cesta příjemnou lení krajinou přes další nijak těžké překážky. A najednou přišel zvrat. Pytel s pískem na záda a cesta kolem lanovky dolů a zase nahoru. Výklus s kopečka, tahání železa a polovina závodu je za námi. Přichází  jedna z nejhorších překážek, a to hod oštěpem na slaměnou postavu. I kovaní Sparťani této disciplíně říkají „Mašina na angličáky“. Takže hážu, samozřejmě netrefím a už si můžu dělat svých trestných 30. Výskok, dřep,klik, hrudník na zem, dřep výskok. Po dvacátém už toho mám skoro dost, ale musím dál. Následuje rovnováha a cesta už je skoro pořád s kopce. Dole nás čeká přebrodit rybník a projít potokem k dalšímu stanovišti. Ke stěně s lanem příhám po hrudník mokrý. Vydrápat se nahoru mi tedy dalo celkem zabrat. Běžíme dál a už nás čeká předposlední překážka, a to nádrž plná bahna a vody ze které musíme vyšplhat po laně. Překonáváme a máme tu skoro cíl. A před cílem musí být to nejhorší. 50 metrů bahnem pod ostnatým drátem. Do této chvíle jsem byl jen mokrý, ale po „plížením vpřed“ jsem byl od hlavy, k patě od bahna. Ale běžíme dál protože nás čeká už jen přeskočení symbolického ohně a cílová rovinka. Heslo Spartan race j:  Pochopíš až v cíli, a je to pravda, protože překročení cílové čáry ve mně vyvolalo úžasné pocity, ale nejlepší pocit je, když dostanete na krk tu krásnou medaili a už se můžete jen smát.

32-dsc_0349.jpg

Teď už nás tedy čekalo jen focení a potom zvládnout poslední překážku, kterou byla ledová sprcha. Závod byl vcelku vysilující, ale rozhodně se přihlásíme na další závody Reebok Spartan race.

Délka trati: 7,22Km

M.S.

Fotky zde